Mokrý kolodiový proces (wet plate collodion process) je historická metoda fotografie, která byla populární v 19. století. Tento proces byl vyvinut v roce 1851 britským fotografem Frederickem Scottem Archerem. Mokrý kolodiový proces byl vylepšeným a rychlejším nástupcem daguerrotypie a calotypie.
Zde jsou základní kroky při použití mokrého kolodiového procesu:
- Příprava desky: Na skleněnou nebo kovovou desku se nanese tenká vrstva kolodiového roztoku, který obsahuje kolodium (směs nitrocelulózy v éteru a alkoholu), jodid stříbrný a bromid draselný. Tato vrstva se musí aplikovat a exponovat na místě, kde budou pořízeny fotografie.
- Senzitizace: Deska se poté namočí do roztoku obsahujícího dusičnan stříbrný. Tím se vytvoří světlocitlivá vrstva na povrchu kolodiové desky.
- Expozice: Deska se umístí do fotoaparátu a exponuje se na světlo. Expoziční čas je relativně krátký, ale proces vyžaduje, aby byl celý postup proveden v co nejkratším čase po přípravě desky, protože kolodiová vrstva rychle ztrácí svou citlivost.
- Vývoj: Po expozici se deska okamžitě přenese do tmavé místnosti, kde se vyvolává pomocí železného sulfátu. Tímto krokem vznikne latentní obraz.
- Fixace: Deska se poté fixuje ve roztoku obsahujícím thiosíran sodný, což zabrání další reakci na světlo.
Mokrý kolodiový proces byl známý svou vysokou citlivostí a relativně krátkým expozičním časem v porovnání s předchozími metodami. Byl široce používán pro portrétní fotografii a dokumentaci krajiny v 19. století.
